Již od doby prvního objevení ostatních planet si lidstvo přeje se na ně jednoho dne vydat, a případně tam zbudovat stálé sídlo. A ačkoliv mezihvězdné lety jsou stále ještě hudbou vzdálené budoucnosti, pravdou je, že o základnách na nejbližších planetách již můžeme pomalu začít uvažovat. A ačkoliv ta první s největší pravděpodobností vznikne na Měsíci, není na škodu přemýšlet do budoucnosti. Ačkoliv zatímco laická veřejnost nejčastěji hovoří o Marsu, neboť má podmínky nejpodobnější naší Zemi, vědci namítají, že by přeci jen bylo z dlouhodobého hlediska jednodušší a realističtější kolonizovat Venuši. Jistě, bude to podstatně náročnější, avšak v konečném důsledku je to mnohem reálnější, než u Marsu.

 

Mars s ledovou čepičkou

 

Tím hlavním problémem je zde atmosféra. Mars totiž absolutně žádnou nemá, především kvůli chybějící magnetosféře. Ta také znamená, že již nikdy žádnou mít nemůže. Jakékoliv lidské osídlení by bylo tedy omezeno na uzavřené kopule, ve kterých by byla atmosféra generována uměle.Na druhou stranu Venuše atmosféru má, byť je pro život příliš hustá a s vysokým podílem skleníkových plynů. Při současné úrovni technologií je tak realističtější pokusit se atmosféru Venuše změnit, například introdukcí organismů jako jsou baterie či primitivní řasy, které by byly schopné v daném prostředí přežít a které by absorbovaly oxid uhličitý a přeměňovaly jej pomalu na kyslík. Tím by se postupně měnilo složení atmosféry tak, aby byla vhodná pro život.

 

pohled do vesmíru

 

Spolu s poklesem hladiny skleníkových plynů by se snižovala i teplota, která je v současné době příliš vysoká – dosahuje několika set stupňů Celsia, a tedy není možné, aby v ní člověk přežil ani s nejlepším současným vybavením. Pokud by se tato situace změnila, bylo by možné postavit na Venuši základny.

 

Jistě, i kdybychom se o tento proces pokusili, faktem je, že by trvalo několik tisíc let, než bychom se dostali do stavu, kdy by byla naše sousední planeta obyvatelná. Je však otázkou, zda bychom s tím právě proto již neměli začít.