Pokud se tato zaÄne liÅ¡it už u rodiÄů samotných, není to dobré. Jeden zakáže a druhý povolí. To je hodnÄ› Å¡patná cesta a dítÄ› toho pozdÄ›ji dokáže zneužívat. Já jsem vÅ¡ak mÄ›l spíše na mysli to, že rodiÄe budou vychovávat své dÄ›ti jinak v EvropÄ› a jinak v Asii. Protože jsou vÅ¡ude jiné zvyklosti.  

Zvyklosti jsou vÅ¡ak jiné už v každé domácnosti, takže dobrá výchova dítÄ›te zaÄíná zde. Jenže pokud se nÄ›kde doma nÄ›co smí a jinde ne, dítÄ› se tam bude stejnÄ› chovat jako doma. Je tomu tak nauÄeno. A tím si „tam“ mohou říci, že je dítÄ› nevychovanec. Kde bude pravda?  

babiÄka s vnouÄetem

Zatím to vÅ¡ichni bereme tak, že existuje urÄitý úzus základů dobrého chování. ZaÄíná to už pozdravem. NÄ›kde se uÄí, že by se mÄ›lo pozdravit každého staršího ÄlovÄ›ka a jinde že jen toho koho známe. Takže? 

Zdravit nÄ›koho koho dítÄ› nezná je sice sluÅ¡né, ale může to být dvojseÄná zbraň. Ve mÄ›stÄ› se s tím ÄlovÄ›k už nesetká, ale protože hodnÄ› chodím vesnicích, tam ten zvyk jeÅ¡tÄ› stále je.  

matka s dítětem

Výchova dÄ›tí zaÄíná již od jejich útlého vÄ›ku. A každý má na ni své názory. Jeden takové, druhý onaké. A nemá moc smysl se přít, které jsou ty správné. To, co my tolerujeme u naÅ¡ich dÄ›tí nejsou schopni tolerovat naÅ¡i rodiÄe. A je jen otázka, zda dojde ke konfliktu. NemÄ›lo by, protože ti starší by mÄ›li respektovat výchovu svých vnouÄat. Kupříkladu jde o to, že se u jídla dÄ›lají blbinky. To u nÄ›koho neexistuje, protože u jídla se má jíst a dítÄ› místo aby se soustÅ™edilo na to jídlo, soustÅ™edí se na to, že mu jeden z rodiÄů hrajeÅ¡ tÅ™eba divadlo. Jenže moudrý prarodiÄ si to nechá pro sebe a nechá výchovu na svých dÄ›tech. Zda se osvÄ›dÄí nebo ne poznají pak nejlépe oni sami.  

JistÄ› si i vy dáváte záležet na svých dÄ›tí a vedete je jen k tomu nejlepšímu. To se vám Äasem vÅ¡echno vrátí a vy budete i ve stáří spokojení rodiÄe. A budete se dívat, jak vaÅ¡e dítÄ› vychovává své dÄ›ti.Â